7 nejhorších chyb při výchově, které mohou vašim dětem nenávratně zničit budoucnost

Nutno si přiznat, že chyby děláme úplně všichni. To, že jsme dospělí a máme vlastní děti, ještě neznamená, že jsme najednou vševědoucí a neomylní. Stále jsme jenom lidé a na svět přicházíme bez zkušeností. Můžeme přečíst kolik jen chceme odborných knih a článků, všem chybám se stejně nikdy úplně nevyhneme...

Nutno si přiznat, že chyby děláme úplně všichni. To, že jsme dospělí a máme vlastní děti, ještě neznamená, že jsme najednou vševědoucí a neomylní. Stále jsme jenom lidé a učíme se až ze zkušeností. Můžeme přečíst kolik jen chceme odborných knih a článků, všem chybám se stejně nikdy úplně nevyhneme.

Některé omyly při výchově jsou ale natolik závažné, že mohou dítěti bez nadsázky zdevastovat celou budoucnost. Dejte si na ně pozor.

Domlouvání nebo trestání před cizími lidmi

Někdy je třeba dítěti vynadat nebo mu uložit nějaký ten trest. To by se ale nikdy nemělo dít před očima cizích lidí. Na veřejnosti byste vždycky měli stát na straně svého dítěte – jinak hrozí, že navždy ztratíte jeho důvěru. Veřejné ponížení navíc může vést k pocitům méněcennosti a toho se zbavuje jen těžko.

Nezapomeňte, že dítě ve vás musí vidět spojence, někoho, na koho se může vždycky spolehnout, kdo ho podpoří a pomůže mu. Tresty a domlouvání si nechte mezi čtyři oči.

Necháváte se ovlivňovat vlastní minulostí

 Jistě, náš přístup k výchově je nutně spjat s naším vlastním dětstvím a výchovou. Je obtížné se od toho oprostit. Nicméně, neměli byste přenášet vlastní chyby na své děti. Pokud jste v dětství nebo dospívání dělali nějaké chyby, neznamená to, že je automaticky budou opakovat i vaši potomci. Pamatujte, že důvěra je základem každého vztahu – i toho mezi rodiči a dětmi.

Vaše vlastní minulost se nikdy nesmí stát jediným důvodem pro žádná výchovná opatření.

Také mějte na paměti, že naše vlastní činy nikdy neospravedlňuje to, že tak konala i předchozí generace. Například, fakt, že během vašeho dětství byly běžné fyzické tresty, neznamená, že byste je měli při výchově praktikovat i vy.

Místo slepého přejímání výchovných metod vašich rodičů byste se měli zamyslet nad tím, proč jste se vůbec v mládí dopouštěli chyb, za které jste museli být potrestáni, a pokusit se zajistit, aby je vaše vlastní děti vůbec neopakovaly.

Přílišná rezervovanost

Dítě potřebuje cítit lásku. Jestliže jej málo objímáme nebo mu neříkáme, kolik pro nás znamená, vyroste z něho citově uzavřený člověk a v budoucnu ztratí ke své rodině pouto.

Poslouchejte názory svých dětí a věnujte pozornost jejich pocitům a potřebám. Pamatujte si, že pro děti jsou podstatné často úplně odlišné věci než pro nás. Vám možná něco připadá jen jako nepodstatná maličkost, ale pokud je to pro vaše dítě očividně důležité, měli byste tomu věnovat náležitou pozornost.

To, jak se chováte ke svému dítěti dnes, má přímý vliv na to, jak se ono bude chovat v budoucnu k ostatním lidem. Budete-li k němu a jeho potřebám lhostejní, bude pro něj obtížné začít někomu důvěřovat, najít si kamarády, partnera nebo založit vlastní rodinu.

Jdete špatným příkladem

Není žádným tajemstvím, že děti si ze svých rodičů berou příklad. Nemůžete vést děti k slušnosti a zodpovědnosti, jestliže sami se tak nechováte.

Bylo například zjištěno, že děti rodičů dodržujících zdravý životní styl, je o celých 75 % menší pravděpodobnost, že budou v dospělosti trpět obezitou. (Mimochodem, u dětí, s kterými si hráli jejich otcové, bylo riziko vzniku obezity menší o 30 %.)

Je to jednoduché. Nedělejte, co nechcete, aby dělalo vaše dítě.

Hyperkompenzace

Stejně jako je špatné slepě přejímat všechny výchovné metody našich rodičů, je špatné se jim i slepě vyhýbat. Jako děti jste možná občas zažívali pocity křivdy nebo toho, že vám něco chybí. Snažit se dát vše, co nám chybělo, svým dětem, nemusí být ale to nejlepší. A snaha dělat za každou cenu vše přesně opačně, než jak to dělali naši rodiče, už vůbec ne.

Například, pokud vás jako děti rodiče nutili do sportu, který jste nesnášeli, neznamená to, že své dítě teď musíte od sportu odrazovat a chránit jej před ním. A naopak, fakt, že jste sami toužili začít se nějakému sportu věnovat, ale rodiče vám to nedovolili, neznamená, že do něj teď musíte nutit své děti.

Důležité je to, co chce a potřebuje vaše dítě. Ne to, co jsme na jeho místě chtěli a potřebovali my.

Vzbuzování pocitu jedinečnosti a dokonalosti

Rodiče mívají pocit, že je jejich dítě výjimečné. Není na tom nic zvláštního ani špatného – je to vaše dítě a pro vás skutečně výjimečné je. Jenže pro ostatní lidi je to prostě jen dítě a tak k němu také budou přistupovat.

Tím, že v dítěti budete vzbuzovat pocit, že je jedinečné a může si dovolit cokoli, z něho vychováte egoistu. Bude přesvědčeno, že má vždycky a ve všem pravdu, bude až přespříliš sebejisté, pyšné a bude očekávat, že bude vždy po jeho. Střet s reálným světem pro něj bude neobyčejně tvrdý a plný zklamání.

Narušení důvěry

Při výchově je třeba stanovit určitá pravidla, ale dítě musí mít za všech okolností pocit, že svým rodičům může důvěřovat.

Ztratit důvěru děti je ale velmi snadné. Dítě pak í u své rodiny ztrácí pocit bezpečí a citově se jí odcizuje.

I když je třeba dítěti vynadat, neztrácejte sebekontrolu. Nedovolte, aby se vás dítě začalo bát.

Sdílet