Vivien Leighová a Laurence Olivier – příběh lásky, který trval 20 let

Více než dvě desetiletí trval milostný příběh dvou proslulých herců Vivien Leighové a Laurence Oliviera. Jejich láska začala na jevišti a přerostla ve skutečnou lásku v reálném životě. Skutečný život ale není jeviště a ne všichni zvládnou překonat všechny zkoušky, které jim osud přichystá.

První setkání a začátky velké lásky

Vivien potkala poprvé pana Oliviera v divadle, když zrovna ztvárňoval hlavního hrdinu ve hře Romeo a Julie. Sama svou hereckou kariéru teprve začínala. Tehdy si ještě říkala svým rodným jménem Vivian Hartley.

Vivien byla výkonem Laurence nadšená, od prvního okamžiku obdivovala jeho talent. Brzy si uvědomila, že přesně o takovém muži vždycky snila: byl krásný, vášnivý, silný a nesmírně talentovaný.

Byl tu ale jeden drobný zádrhel. V době, kdy se poznali, byli oba už v manželství s někým jiným a měli dokonce malé děti. Vivien byla vdaná za úspěšného právníka a měla s ním roční dcerku Suzanne. Laurence byl ženatý s herečkou a měl syna jménem Tarquin.

Po jednom představení vklouzla Vivien za scénu a vyjádřila svému idolu obdiv a uznání. Oliviera si okamžitě získala. Byl jejím mládím, krásou a bezesporu i jejím obdivem uchvácen.

Nebylo těžké přesvědčit ho, aby se na oplátku zašel podívat na její představení. Herečka udělala ve hře Maska ctnosti dojem na celé publikum – a především na Laurence. Od té doby se oba herci pravidelně stýkali a budovali mezi sebou silné přátelství.

Dlouho zůstávali oba jen přáteli. Všechno se ale změnilo při natáčení filmu Oheň nad Anglií, kde si Vivien s Laurencem zahráli milence. Vášeň, kterou mezi nimi mohli diváci sledovat na plátnech, nebyla hraná.

Od natáčení filmu se od sebe nehnuli. Téměř ihned o své lásce pověděli světu a oba zažádali o rozvod. Fanoušci měli z lásky svých oblíbenců velkou radost a podporovali je všemi možnými způsoby, jinak se k celé záležitosti samozřejmě postavili Jill a Herbert (manželka a manžel). Odvedli děti a s rozvodem odmítli souhlasit.

Problém byl i s Vivieninou matkou, praktikující katoličkou, která byla zásadně proti rozvodům. Nic z toho ale nezabránilo těm dvěma v jejich lásce. Nehledě na názory rodiny spolu začali žít.

Světový věhlas

Brzy poté, co spolu začali žít, museli se znovu rozdělit. Laurence dostal roli v Americe a musel odjet. Vivien v Anglii osaměla. Muž, kterého tak milovala, jí ale chyběl natolik, že nakonec zrušila všechna svá nadcházející představení a odcestovala za ním.

V los Angeles tou dobou probíhal konkurz na roli Scarlett O’Harové pro filmové zpracování románu Jih proti Severu. Konkurzem už prošlo více než 1400 dívek, žádná ale nebyla dost dobrá. Když pak Vivien na konkurz dorazila, během okamžiku všechny přesvědčila, že role má být její.

 Ačkoli jí od natáčení ve filmu Laurence odrazoval, ona se nadšeně vrhla do práce. Zanedlouho zjistila, že natáčení je velmi intenzivní a vyčerpávající. Jako divadelní herečka na to nebyla zvyklá. Přesto se nevzdávala a předvedla perfektní výkon. Film měl úžasný úspěch, Vivien získala Oscara a stala se neuvěřitelně slavnou, oblíbenou a žádanou.

Laurence svou novou ženu ale nepodporoval, neradoval se z jejích úspěchů, právě naopak, záviděl jí a dával otevřeně najevo svůj nesouhlas s její prací.

Svatba a začátek rodinného života

Vivien nepřikládala chování svého milovaného žádný význam, na to byla příliš zamilovaná. A tak, když se s nimi jejich původní partneři konečně dohodli na rozvodu, začali plánovat vlastní svatbu.

Svatba proběhla v tichosti a soukromí. Kromě ženicha s nevěstou na ní byli přítomni pouze svědci.

Vivien začíná svého muže překonávat

Oba se dál věnují herectví. Někdy pracují na samostatných projektech, jindy pracují společně. Vivien začala svým talentem pomalu, ale jistě převyšoval svého muže, který to nenesl ani trochu dobře.

Dařilo se ale oběma. Po čase se rozhodli sehrát adaptaci na Romea a Julii – doufali, že jim hra, při níž se poznali, pomůže oživit vzájemné city. Na hru vynaložili spoustu úsilí i peněz, byli si ale jisti, že se jim práce vyplatí.

Jenže hra úspěch neměla, naopak. Kritika byla nemilosrdná a manželé prodělali velké množství peněz.

Kromě jiných názorů se objevovaly i takové, které tvrdili, že Vivien předvedla skvělý výkon, ale Laurence byl v roli Romea spíše podprůměrný.

Tento neúspěch zanechal na jejich vztahu vážné šrámy. Laurence ochladl a Vivien nevěděla, jak se s tím vypořádat. Propadla depresím, zoufale se snažila získat si lásku svého muže zpátky: předváděla svému muži na veřejnosti ošklivé scény, způsobovala skandály.

Ve snaze vše napravit vyrazili manželé společně na turné po Austrálii a Novém Zélandu. Finančně si polepšili a získali i zpátky svou reputaci. Vztah mezi nimi se ale neupevnil, naopak, ještě více se od sebe odcizili.

Konec velké lásky

May 1956: English actor and director Sir Laurence Olivier with his second wife, English actress Vivien Leigh. (Photo by Evening Standard/Getty Images)

Po návratu do Anglie propadla Vivien těžkým depresím. K tomu jí byla diagnostikována tuberkulóza. Lékaři Vivien nabádali, aby zůstala v klidu a odpočívala, ale to herečka odmítla. Tvrdila, že její práce je její život.

I když se pokoušela pokračovat v normálním životě, musela užívat léky. Ukázalo se však, že léky měly špatný vliv na její psychiku. Začala trpět prudkými výkyvy nálad. Časté záchvaty, emoční labilita a skandály začaly být čím dál častější.

Nakonec se její stav natolik zhoršil, že musela být převezena do psychiatrické léčebny, kde byla (se souhlasem jejího manžela) léčena elektrickými šoky. Když se vrátila domů, byla vyčerpaná a zničená, už vůbec nepřipomínala tu veselou dívku, do které se Laurence kdysi zamiloval.

Ostatně, v té době svého manžela už Vivien nezajímala – tehdy se už začal stýkat s Joan Plowright. S Vivien se po 20 letech manželství v roce 1960 rozvedl, aby se mohl potřetí oženit.

Vivienin zdravotní stav se po rozvodu stále zhoršoval a v roce 1967 zemřela.

Na svého Romea nikdy nezapomněla, nikdy, ani poté, co se s ní rozvedl a vzal si Joan, ho nepřestala milovat.

Sdílet